GINN

1 kapitolka-hádka

Bylo 31.12 večer.

Ve společenské nebelvírské místnosti bylo narváno, k prasknutí,ale to nikomu nevadilo. Každý se totiž chtěl schovat před tou strašlivou zimou,která byla na hradě i venku.

Tahle zima byla opravdu krutá. Bradavické jezero bylo zamrzlé silným ledem, a na pozemcích kolem byli napadlé tři metry sněhu. O velkých a silných rampouchách kolem,ani nemluvně.

Nebelvírské trio spolu s Ginny sedělo na těch nejlepších místech u krbu, a bavilo se o všem možném. Po chvíli Hermiona vypískla.

,,Vždyť je dneska Silvestr!" ( Nepovídej :o))) )

,,To je fakt!" Rozzářil se Ron.

,,Jo,ale dneska je ještě něco." Zamumlala potichoučku Ginny, a pak si rychle dala ruku před pusu. Bylo ale pozdě.

,,A co?" Zeptal se nechápavě Ron s Harrym a Grangerovou zároveň.

,,Nic. Co podnikneme?" Snažila se změnit téma.

,,Co jsi chtěla říct?" Zeptala se jí Grangerová,kterou neobalamutila. ( Ona prostě musí do všeho strkat nos.)

,,Ehm…" Pohled stočila k zemi. Trio na ni očekávaně zíralo, a když nic neříkala,tak se Harry zeptal:

,,No tak Ginny, co jsi chtěla?" Ginny se mu podívala do očí, a pak potichoučku,sotva slyšitelně zamumlala:

,,Dneska má někdo narozeniny. Neptejte se mě ale kdo." Potom vstala. Hermiona jí ale stáhla zpátky do křesla.

,,Kdo?" Zeptala se s Ronem zároveň. Harry jen pozvedl nechápavě obočí.

,,Já…já už musím jít." Znovu vstala.

,,Na oslavu?"Ozvalo se od Nevilla,který seděl vedle nich. Ginny na něj vyvalila oči.

,,U Merlina to ne." Zašeptala po chvíli.

,,Tak kde?" Zeptal se Harry.

,,Trochu si pročistit hlavu. Ven." Usmála se.

Už byla skoro u obrazu,když na ni Hermiona přes celou místnost vykřikla:

,,Lord Voldemort,že?!!!" Ginny se zastavila. Strnule zůstala stát,otočená ke všem zády. V místnosti se rozhostilo ticho. Cítila,jak na ni všichni zírají. Po chvíli se k nim otočila čelem.

,,Když už to musíš vědět,tak ano. Měla jsem na mysli jeho."Řekla Hermioně,až podivně chladně,na svůj vkus. Byla na ni opravdu naštvaná. Nemusela to tady řvát,na celou místnost. ( Jenže ona je šprtka, a musí se všude vychlubovat. Teď má nos zase pěkně nahoru,aby každý věděl,že to uhodla ona. )

,,A proč?" Zeptal se tentokrát Ron. Ginny pokrčila rameny.

,,Prostě jsem si na to jen vzpomněla."

,,Jen tak z ničeho nic sis nemohla vybavit,že má zrovna dneska narozeniny. Vždyť bys to ani nemohla vědět." Zapochyboval Ron. Grangerová se na Ginny zkoumavě podívala. Harry jen spolu s ostatními zíral.

,,Ale je to tak. Když Hermiona řekla,že je Silvestr,tak jsem si to najednou vybavila. A není pravda,že jsem to nevěděla. Vím to." Vysvětlila, a přitom zaťala ruce v pěst.

,,Jak to víš?" Zeptala se tentokrát zkoumavě Grangerová. Ginny na ni vyděšeně pohlédla. Po chvíli špitla:

,,Napsal mi to."

,,TY SI PÍŠEŠ S VOLDEMORTEM!!!!!" Zahřměl Ron nevěřícně. Ginny se na něj podívala, a stejně chladně,jako předtím odpověděla Hermiona odpověděla i Ronovi.

,,Nedopisuji si s Voldemortem pitomče. Dopisovala jsem si s Tomem přes TEN ZATRACENEJ DENÍK,KDYŽ TO MUSÍŠ VĚDĚT!!!" Posledních sedm slov přímo zařvala. Byla strašně rozčílená,že to tu musí celé vykládat přes celým Nebelvírem.

Nastalo ticho.

,,Ginny…" Začala Grangerová,ale ona jí přerušila.

,,Když teď laskavě dovolíš,tak bych se šla projít." Nečekala na odpověď a odešla ze společenské místnosti.

Procházela chladnými chodbami Bradavického hradu. Všude bylo prázdno. Všichni byli zalezlí ve svých společenských místnostech.

Upřímně teď litovala zmijozelských,kteří musí být ve sklepení. Vzpomínala,jak jí Tom jednou napsal,že je tam v zimě strašná zima.

Zatřepala hlavou. Musí přestat myslet na to co jí všechno Tom napsal. O to se pokoušela celých těch pět let,jenže problém byl v tom,že se jí to vždycky vybavilo.

A byla tady ještě jedna věc. Nechtěla si to přiznat,ale ten rok,kdy si dopisovala s Tomem měla po ruce zatím nejlepšího kamaráda.

Docela i litovala toho,že se z něho stal Voldemort. Vzpomínala,že když byla o prázdninách s Billem v Americe,tak na internetu četla různé teorie,proč se z člověka stává zlý. Ve všech těch teoriích bylo jedno a to samé:Vesměs za to může okolní svět.

Takže nakonec došla k názoru,že za to mohl fakt,že Tom neměl nikdy žádné přátele. Tedy alespoň ne pravé.

Znovu protřepala hlavou. Vyšla z hradu, a zamířila si to přímo k famfrpálovému hřišti.

Ledový vítr jí vlál rudé vlasy, a sněhové vločky jí padali a přichytávali se na její zmijozelsky zelený kabátek.

Ve středu hřiště se jako baletka zatočila kolem dokola. Točila se tak dlouho,dokud už unavená nespadla do čerstvě napadaného sněhu. Unavená zůstala sedět a s jiskřičkami v očích se dívala na sněhové vločky.

Milovala zimu.