GINN

3 kapitola- Dippet

Když došla před Chrliče,který bránil vstup do ředitelny,tak s potutelným úsměvem řekla heslo.Tedy: Největší z Bradavických čtyř,a vyjela po točitém schodišti.Před dveřmi se zhluboka nadechla, a pak jemně zaklepala.

"Dále." Uslyšela neznámý hlas. Ginny se trochu zarazila. Hlas nezněl přátelsky, a už vůbec z něj nebyl slyšet pocit bezpečí.

Přesto ale vstoupila.

Nebyli tam stříbrné nástroje,jako v její přítomnosti,ani Fankeys. Popravdě byla stejná jen jedna věc: Obrazy ředitelů všude kolem.

Ředitel byl téměř celý holohlavý,až na pár plešatých vlasů, a právě psal nějakou zprávu. Když Ginny vstoupila,tak odložil brk a zkoumavě se na ni podíval.

"Ehm…já,chtěla bych přestoupit do Bradavic. Do šestého ročníku." Začala Ginny trochu roztřeseným hlasem.

,,Vaše jméno?" Zeptal se Dippet.

,,Ginny Weasleyová,pane řediteli." Odpověděla Ginny.

,,Sedněte si slečno." Vyzval jí profesor. Ginny se tedy posadila a čekala co bude.

,,Z které školy přestupujete?" Ozval se Dippet po chvíli.

,,Z Bra…Krasohůlek pane." Opravila se ihned. Ginny měla velký herecký talent, a teď se jí to hodilo. Nasadila co nejpřesvědčivější ton.

"Dobře. Ehm… slečno byla jste venku dlouho? Že jste celá mokrá." Zeptal se po chvíli ticha ředitel. Ginny se usmála.

,,Tak normálně pane." Řekla jen. Dippet si jí chvíli podezřívavě měřil, a pak vstal. Ze skříně vzal moudrý klobouk, a vysvětlil:

,,Budu vás muset zařadit do koleje slečno. K tomu slouží tenhle klobouk. Nasadím vám ho na hlavu, a on vykřikne jméno vaší nové koleje." Přešel k ní, a posadil jí klobouk na hlavu.

,,Ach ano. Mladá slečna Weasleyová. Ty jsi z budoucnosti viď?" Ozval se jí hlásek v hlavě.

,,Ano. Prosím zařaď mě do Zmijozelu. Prosím." Zaprosila Ginny v hlavě. Nevěděla co by dělala,kdyby jí zařadil do Nebelvíru.

,,Ty chceš do Zmijozelu? Ale vůbec se tam nehodíš…" Začal klobouk. Ginny ho ale přerušila:

,,Prosím,já. Já chci změnit Toma. A k tomu musím do Zmijozelu, a kromě toho…" Zatkla ruce v pěst a co nejchladněji si pomyslela:

,,Zařaď mě do Zmijozelu. Jinak tě rozškubám na maličké kousíčky." Zkusila vyhrožovat. Moudrý klobouk se jí rozesmál v hlavě.

,,Ach slečno…ještě nikdy jsem nepotkal nikoho,kdo by mi začal vyhrožovat,aby svého došel cíle. Ale dobře. Ať je po vašem. Jděte tedy do…ZMIJOZEL!!!"Vykřikl klobouk jméno její nové koleje. Ginny si sundala klobouk, a děkovně se na něj usmála,když ho podávala řediteli,který se tvářil potěšeně.

,,Tak slečno. Zítra půjdete s ředitelem vaší koleje: Horácio Křiklanem, do Příčné. Teď zavolám Zmijozelského prefekta,aby vás dovedl do Zmijozelské společenské místnosti." Sdělil jí.

Ginny něco napadlo,a tak namítla:

,,Pane, to nebude třeba. Hábity a vše ostatní už mám." Přesvědčivě se usmála. Byla rozhodnutá,tentokrát si nakoupit věci do školy v komnatě nejvyšší potřeby. Dippet se usmál.

,,Dobrá tedy. Tím je to vyřešené. Zavolám tedy Toma Riddlea,aby vás odvedl." Ginny se ušklíbla. Těším se na tvůj výraz,až zjistíš,že je Tom stejně mokrý jako já.

Při té představě měla co dělat,aby se nerozesmála. Dippet si jejího výrazu zjevně všiml, a tak se zeptal:

,,Je tady něco k smíchu slečno?" Tvářil se pobaveně. Ginny zakroutila hlavou, a přesvědčivě se usmála.

,,Ne pane,jen jsem si na něco vzpomněla." Dippet pomalu přikývl. Nastalo ticho. Po pár minutách se otevřeli dveře, a v nich se objevil Tom.

Na sobě měl studentský hábit s prefektským oznakem. Podle všeho běžel. Ginny se ušklíbla. Nejspíš se musel převléct z těch mokrých šatů.

,,Tome…nemusel jste běžet. Vydechněte se proboha." Řekl Dippet pobaveně a ustaraně zároveň.

,,A-ano…pa-pane." Koktal Tom a ještě jednou se pořádně nadechl a vydechl. Potom se podíval na Ginny. Ta se na něj jen pobaveně zašklebila.

,,Tak tedy Tome. Odveďte tady slečnu Weasleyovou do Zmijozelské společenské místnosti. Přestupuje z Krasohůlek." Ozval se Dippet. Tom jen přikývl a spolu s Ginny odešel z ředitelny.

Před chrličem se potěšeně ozval Tom.

,,Zbaštil to." Ginny se ušklíbla.

"Jo. Byla to celkem hračka." Mlčky prošli chodbou a zamířili po schodech dolů. Pak se ozvala Ginny:

,,Hele,řekni mi heslo, a kde je společenská. Potřebuji si tady ještě něco zařídit." Tom se na ni podíval.

,,Na to zapomeň. Nedostanu školní trest za zanedbávání prefektských povinností,jen kvůli tomu,že si potřebuješ zařídit nějakou hloupost." Ginny se zastavila. Tom se taky zastavil. Chvíli byli mlčky a pak Ginny vysvětlila:

,,Potřebuji si zajít pro věci." Tom se zamračil.

,,Vždyť jsi na hřišti nic neměla." Nechápal. Ginny si povzdechla a zadívala se Tomovi do očí.

,,To ne. Nevím jestli o ní víš,ale na hradě je místnost v které se objeví vše na co si vzpomeneš. Jmenuje se Komnata nejvyšší potřeby,neboli Poslední útočiště." Tom na ni vytřeštil oči.

,,A ty chceš…"Začal. Ginny přikývla.

,,Kde je?" Chtěl vědět Tom. Ginny si ho chvíli podezřívavě měřila, a pak zašeptala:

,,Pojď semnou,pokud chceš." Tom přikývl.

Než ale stačili udělat jeden krok,tak se ozvali kroky. Podle zvuku byl někdo přímo před nimi.

Ginny popadla Toma za ruku a spolu s ním se rozběhla přímo k poslednímu útočišti. Slyšela,jak je někdo pronásleduje.

Rychle třikrát před stěnou naproti gobelínu prošla a když se objevili dřevěné dveře tak se tam přímo s Tomem,který na ni do té doby nechápavě zíral ( Už byli puštění.) vřítili.

Dveře se za nimi automaticky přibouchli. V komnatě byli dvě zmijozelsky zelená křesla a krb,v kterém plál oheň. Komnata vypadala,jako společenská místnost Zmijozelu,až na to,že tam bylo docela teplo.

Ginny se pyšně podívala na Toma,který na to zíral s otevřenou pusou. Když se konečně vzpamatoval,tak zašeptal:

,,To je úžasný!" Ginny se usmála.

,,Jak jsi ji objevila?" Zeptal se Tom po chvíli ticha a sedl si do jednoho křesla. Ginny se taky posadila.

,,No… abych pravdu řekla,tak o ní řekl jeden domácí skřítek jednomu studentovi,který nás učil obranu. Totiž abys rozuměl tak jsme na obranu měli,takovou…ropuchu, a žádná obraná kouzla jsme se neučili. Prostě jsme jen četli v takové pitomé učebnici." Tom se posměšně rozesmál. Bylo na něm ale vidět,že ho to ale zajímá.

,,Brumbálovi muselo šplouchat na maják,že jí zaměstnal." Pak se zatvářil zděšeně. Jako by právě řekl něco,co neměl.

,,Ty Brumbála moc v lásce nemáš,že? Ale to je jedno. Některé jeho řeči…jsou opravdu…" Nedořekla Ginny chápavě. Tom se na ni podíval a pak přikývl. Tvářil se už zase normálně,když to Ginny odpověděla. Popravdě vypadal,že si oddechl.

,,A k tomu,Brumbál jí nezaměstnal. Zaměstnal jí ministr. On totiž se pohádal s Brumbálem,a po pravdě,si Popletal myslel,že Brumbál chce poslat studenty proti ministerstvu. Pěkná pitomost. Já vím." Dodala,když si všimla výrazu v Tomově tváři.

,,Hele, máš ráda…ehm hady?"Zeptal se po chvíli ticha Tom. Ginny se na něj zkoumavě podívala. Po pravdě proti hadům nic neměla. Jako jediná z Nebelvíru.

,,No jasně." Usmála se nakonec. Toma to zjevně potěšilo.

Ginny se po chvíli ticha zamyslela:Prosím kufr,hábity do školy se znakem zmijozelu,rychlé koště,novou hůlku, a učebnice pro šestý ročník. Vše v kufru prosím. A ještě knihy o hadech.

Komnata jí přání okamžitě splnila. Objevil se kufr a koště. Tom na něj vyvalil oči. Ginny se ale jen ušklíbla a zeptala se:

,,Nechceš si to taky zkusit?" Tom se na ni podíval,a pak se zamyslel. Objevil se půl metru dlouhý had. Ginny v něm poznala malou Naginy. :o)))

Nemohla si pomoct,a musela se usmát. Tom něco zasyčel,a Naginy se k němu připlazila.

,,Je krásná." Šeptla Ginny pop pravdě. Tom se usmál.

,,Měli bychom jít."Řekla po asi čtvrt hodině Ginny. Tom přikývl a vstal. Ginny popadla kufr a spolu s Tomem zamířila pryč. Těsně před dveřmi se ale zarazila,a překvapeně se na Toma podívala.

,,Ty si jí nevezmeš sebou?" Tom se na ni podíval,a pak zakroutil hlavou.

,,Nemůžu. Vyptávali by se,kde jsem jí vzal. Budu sem za ní ale chodit." Řekl rázně. Ginny přikývla a otevřela dveře.

Když přišli do společenské místnosti,tak zjistili,že je prázdná. Podívali se na sebe.

,,Dívčí ložnice,je…ehm,řek bych,že asi nalevo." Promluvil po chvíli Tom.

,,Asi?" Pozvedla obočí Ginny pobaveně.

,,Hele,já nejsem holka,takže…. A kromě toho,ty bys to vědět měla. Nejsi tu nová,jsi jen z budoucnosti." Ginny se zarazila. A jsem v pytli!

,,No…to je pravda,ale…no…myslím,že je to jak jsi říkal." Zamířila nalevo. Pro sebe si pak ještě zamumlala Doufám.

Naštěstí měl Tom pravdu, a opravdu se dostala do ložnice děvčat šestého ročníku. K její radosti tam byla už přichystaná postel.

Unaveně si svlékla mokrý kabátek a oblékla si zmijozelsky zelenou noční košilku,kterou jí dala komnata spolu s ostatním oblečením.

Hned,jak zalezla do postele tak usnula.