2 kapča
2 kapitola-Setkání
,,Hej!"Vykřikl na ni po pár hodinách chladný,povýšený hlas.
Podívala se tím směrem, a spatřila vysokého,pohledného chlapce. Chlapec měl černé vlasy a bledou pleť. Oči,které zářili ve svitu měsíce byly tmavé.
Ginny se na něj překvapeně podívala. Byla si jistá,že ho v Bradavicích ještě nikdy neviděla.
,,A-ahoj." Pípla a vstala. Chlapec se ani nenamáhal jí pozdravit. Hned na ni vyjel:
,,Co tady děláš? A kdo vůbec jsi?" Ginny na něj vytřeštila oči.
,,Na to bych se tě spíš měla zeptat já. Nemyslíš?" Zeptala se po chvíli. Teď to byl onen chlapec,kdo na ni vyvalil oči.
,,Co prosím? Já tady studuji už šest let. Ale tebe,jsem tady ještě nikdy neviděl." Řekl pak.
,,To je divné,protože já tady taky studuji šest let, a tebe jsem tady ještě neviděla." Přidala se Ginny. Nemohla se ale ubránit, a mírně se na chlapce usmála. Moc se jí líbil.
,,To je opravdu divné." Přiznal po chvíli chlapec. Ginny přikývla.
Chvíli tam jen tak naproti sobě stáli, a pak se ozval Riddle.
,,Tak víš co? Jdeme za Dippetem." Nečekal na odpověď a zamířil pryč.
,,Dippetem?" Zeptala se nechápavě Ginny.
To jméno už slyšela. Tom jí napsal,že to byl ředitel Bradavic v jeho době. Před Brumbálem. Ale ten už byl přece mrtvý. Nechápala,proč by tedy měli za ním chodit.
Leda,že….
Proboha.
Zděšeně si dala ruce přes pusu. Vyděšeně přitom zírala na Toma,který se zastavil, a triumfálně se teď na ni chladně usmíval.
,,Vidíš? Já věděl,že nejsi zdejší. Vždyť ani neznáš Dippeta." Řekl vítězoslavně.
,,To ne,já…Jaký je rok?" Zakoktala. Tom nechápavě pokrčil rameny.
,,1920." Ginny se zapotácela. Její teorie se potvrdila. Vrátila se v čase. A to víc než šedesát let.
,,Je ti něco?" Zeptal se Tom. Nevypadal,ale,že by ho to opravdu zajímalo.
,,Vypadá to,že jsem se vrátila v čase." Přiznala bezmyšlenkovitě. Tom na ni vyvalil oči.
,,Cože?! Vrátila v čase? A-ale jak?" Vyjekl.
,,To právě nevím." Zakroutila hlavou. Tom si jí zkoumavě prohlížel.
,,Kdo vůbec jsi?" Zeptal se po chvíli. Ginny si dala ruky do kapce kabátku a pak odpověděla.
,,Ginny. Ginny Weasleyová. A ty jsi kdo?" Tom se ušklíbl.
,,Tom Riddle."Řekl pak. Do Ginny,jako by trhlo. Tom Riddle. Ze všech lidí,na které by mohla narazit,narazí právě na něj.
,,Co je? Znáš mě z tvé přítomnosti,nebo co?" Zeptal se,když viděl její výraz ve tváři,ve kterém se mísilo překvapení.
,,No…ehm. To by byla dlouhá historie." Pípla. Tom si ji zvědavě prohlížel.
,,Jsem hodně známý v tvé přítomnosti?" Zeptal se pak. Ginny se na něj zkoumavě zahleděla. Po chvíli vyhýbavě odpověděla.
,,Trochu." Toma to zjevně moc nepotěšilo,ale dělal jako by nic. Dál jen zvědavě na Ginny koukal.
Sama Ginny už byla rozhodnutá,že ještě předtím,než se vrátí do přítomnosti změní Toma Riddlea. Nedovolí,aby se z něj stalo to co v přítomnosti.
Bylo to její nové,novoroční přecevzetí.
,,Hele,a kdo je vlastně v tvé době ředitel Bradavic?" Zeptal se po chvíli Tom. Ginny se usmála.
,,Brumbál." Tom na ni vytřeštil oči.
,,Brumbál."Opakoval, a bylo na něm znát zklamání.
,,Snad sis nemyslel,že ty?" Ušklíbla se Ginny, a hodila po něm sněhovou kouli. Tom uhl, a taky si nabral sníh. Pomalu z něj začal uplácávat sněhovou kouli vhodnou pro koulování. Přitom odpovídal.
,,Ne. O ředitele Bradavic rozhodně nestojím. Ať je to Brumbál." Ton v jeho hlase ale říkal něco jiného.
BOUCH!
BOUCH!
Oba naráz hodili po tom druhém sněhovou kouli. A oba se trefili do hlavy.
,,No počkej!" Vykřikla Ginny naštvaně, a hodila po Tomovi,který se vzpamatovával z toho,že si někdo dovolil po něm něco hodit další kouli.
Tom se po chvíli nejspíš vzpamatoval, a začal to Ginny oplácet. Nastala válka.
Po nějakých dvou hodinách,už měli sníh úplně všude,a tak se rozhodli,že toho nechají.
,,Ale vyhrál jsem." Řekl Riddle.
,,Ne,ne. Byla to remíza. To jako,že jsme vyhráli oba." Zakroutila Ginny pobaveně hlavou. Tom po chvíli přikývl, ale dodal:
,,Příště ale vyhraji jenom já." Ginny se rozesmála.
,,Být tebou bych si nebyla tolik jistá."
,,Do které jsi vlastně chodila koleje?" Zeptal se po chvíli. Ginny se zarazila. Bylo jí jasné,že pokud by řekla Nebelvír mohla by své přecevzetí rovnou vzdát.
,,Do Zmijozelu." Řekla nakonec. Tom vypadal,že si oddychl.
,,Do je dobře,že ne do Nebelvíru."Řekl jen.
Ginny na to nic neřekla. Nastalo ticho. Po chvíli to už ale nevydržela a zeptala se:
,,Mám jít za Dippetem,že jsem se vrátila v čase?" Tom se zamyslel, a zkoumavě si jí přitom prohlížel.
,,To ať tě ani nenapadne! Normálně za ním zajdi,a řekni,že předstupuješ." Řekl nakonec. Ginny přikývla.
,,Tak dobře. A jaké je heslo?"
,,Největší z Bradavických čtyř." Odpověděl s úšklebkem.
,,Předpokládám,že myslí Salazara Zmojozela,že?" Úšklebek mu oplatila. Tom přikývl.
,,Koho jiného."
Ginny na to neodpověděla,a pomalu zamířila k hradu.
,,Hele, a kdo je u vás ministr kouzel?!" Zavolal na ni ještě. Ginny se rozesmála.
,,Kornelius Poletal!" Vykřikla. I když byl od ní Tom na metry pryč, viděla jeho zklamaný výraz.